Počátky skijöringu sahají až do Skandinávie. Odtud se rychle rozšířil do Ameriky, ale i západní Evropy. Avšak již od pradávna využívaly psy pro tento netradiční způsob dopravy některé starobylé severské kmeny. U nás se první závody se psím spřežením konaly v roce 1985 a to přesněji v Peci pod Sněžkou.

Při tomto sportu to vypadá asi tak, že pes (může být i více psů než jeden) je "obléknut" do speciálního postroje a táhne na šňůře psovoda na běžkách. I při tomto sportu je nutné, k zajištění naprosté bezpečnosti, aby souhra mezi psem a psovodem byla naprosto dokonalá. Nejen pes, ale i psovod musí být "fit" a v dobré fyzické kondici.

Na plemena určená k tomuto sportu se nepožadují nějaké zvláštní nároky. Pro tento sport se hodí každé plemeno, které můžeme používat i v lehkém zápřahu. Mimo tradičních severských plemen jako je husky a malamut se hodí např. i některá lovecká plemena. Povaha takového psa by měla být sebejistá avšak nesmí být agresivní, to by mohlo způsobit jisté nepříjemnosti při závodech, pokud by se dostal pes do kontaktu se "soupeřem". Je tedy zapotřebí, aby pes ovládal základní prvky poslušnosti a ovladatelnosti, které jsou potřebné k pohybu ve volné přírodě. S tréninkovou zátěží je možné začít však až po ukončení tělesného vývoje psa.

Co vše je zapotřebí k tomuto sportu? Stejně jako nejsou kladeny určité požadavky na psa, nejsou kladeny ani požadavky na vybavení. Používáme pomůcky stejné jako u bikejöringu či caniscrossu. Velmi důležitý je dobře padnoucí postroj a tažné odpružené lano o délce cca 4 m.

Psovod, běžkař neboli musher musí mít podstatně obsáhlejší výbavu, která zahrnuje kvalitní obuv, běžky správné velikosti a hole.

Samotný trénink se musí předem rozplánovat podle vašich možností a schopností. Základní věcí je 100% ovladatelnost a poslušnost psa a výborně zvládnutá jízda mushera na běžkách. Než započneme trénink se psem, měl by mít dokonalou výchovu a výcvik psa v zápřahu. Např. při canicrossu se pes lépe ovládá a právě tento sport je výborný jako předvýchova právě pro skijöring, a často je používá k udržení kondice jak psa, tak i psovoda v teplých měsících, kdy není možno provozovat sport na sněhu. Společným během se dosáhne důležité souhry na obou stranách, tedy mezi psem a musherem. Naučíme se tak svého psa vnímat a předvídat jeho reakce.

Příprava lyžařského vybavení je otázkou jakéhosi umu, který by měl musher ovládat, jelikož musí předvídat vývoj počasí a povrch a vlastnosti terénu na kterém se závod jede a tím volit i mazání svých skluznic, které velkou měrou přispívá k dobrým výsledkům.

Závody ve skijöringu se konají společně se závody psích spřežení, pouze ty nejvýznamnější závody jsou organizovány samostatně (např. mistrovství světa). Tento sport je rozdělen do kategorií na muže a ženy a jezdí se s jedním nebo i dvěma psy.

I když se nebudete věnovat tomuto sportu na profesionální úrovni, ale zůstanete pouze u víkendové projížďky zasněženou přírodou, je skijöring výborným vyžitím jak psa, tak i jeho psovoda.

Proč začít ? - třeba proto, abychom našeho psa zaměstnali a v aktivitě ho udělali šťastným, třeba proto, abychom zlepšili jeho i svou fyzickou kondici, abychom naplnili společně prožitý čas příběhy a zážitky a nakonec třeba proto, abychom byli fit a vyčistili si hlavy od malicherných "veleproblémů"..

Kdy začít? - nejlépe hned:-) Se zátěžovým tréninkem je vhodné začít (stejně jako u jiných sportů, např. coursingu, agility, apod.), vzhledem k tělesnému vývoji, až po dokončení tělesného vývinu psa, což u velkých plemen bývá v cca 14-16 měsících věku. Do té doby je vhodné cvičit poslušnost, obratnost, schopnost samostatně se rozhodovat na trati ap. Také můžete začít nacvičovat povely, které budete později při canicrossu používat. Je také nutné vědět, že tahem větší zátěže si pes může zlepšit, ale také zhoršit svou postavu ( změna úhlení zadních končetin, z normálních na široké postoje aj. ) Proto musíte zhodnotit stav mladého zvířete a tomu zátěž přispůsobit. Naopak lehký běh ( např. při canicrossu ) je velmi prospěšný, samozřejmě pokud jsou oba zůčastnění zdraví a v dobré kondici.

Co je canicross..

nejde o nic jiného, než o terénní běh se psem ve volné přírodě, kterého máte připnutého na šňůře k bedernímu pásu. Pes v postroji táhne na šňůře za opasek nebo horolezeckou sedačku svého pána. Oba členové týmu, jak pes tak běžec musí být v dobré kondici a dobře sehraní. Tuto disciplínu můžete použít i jako začátek nácviku pro práci v ostatních tažných disciplínách.Není tomu tak dávno, kdy byl canicross v našich krajinách téměř neznámým kynologickým pojmem. U kořenů českého canicrossu stáli především chovatelé a majitelé psů severských plemen. Chlupatí seveřani však ani zdaleka nejsou pro trénink a sportovní úspěchy v canicrossu podmínkou. Běhat se dá s jakýmkoli psem (snad raději vyšší kohoutkové výšky, ale ani to není podmínkou), který má chuť běhat, má dobrou socializaci a nejeví známky agresivity vůči svým psím soupeřům. Je třeba jen dát pozor na plemena se zkrácenou čenichovou partií (boxeři, angl. buldoci apod.), kteří mohou mít při enormní zátěži problémy s dýcháním, a na plemena vysloveně "těžká", jimž rychlejší pohyb a vytrvalostní trénink bývá obvykle "proti srsti" proti jejich přirozenosti. Pokud se chcete věnovat tomuto sportu, začněte trénovat postupnou metodou od kratších vzdáleností k delším. Závody tohoto typu, ve kterých slaví Česká republiky na evropské i světové úrovni obrovské úspěchy, jsou dlouhé většinou 5 - 8 km. Svého psa musíte zacvičit na povely na změny směru (GEE /čti: dží/ = vpravo, HAW /čti: hó/ = vlevo, GO /čti: gou/ = běž, vpřed, WHOA /čti: hou/ = stůj). Svého pejska musíte rovněž naučit nereagovat na různé rušivé vlivy (pobíhající cizí psy, lesní zvěř atd.). Postupujte zvolna a postupně a především nešetřete chválou a povzbuzením. Pes by měl vyvíjet stálý a důrazný tah. Pokud tomu tak bude, poletíte jako ptáci..

Vybavení

Výstroj pro psa je v podstatě shodná i pro skijöring, bikejöring a dog-trekking. Veškerou výstroj vyrábí a za příznivých cenových podmínek dodává např. česká firma  a to ve skvělé světové kvalitě.

Základní sestava se skládá:
- obojek
- postroje
- skijőringové šňůry
- skijőringový opasek

Trénink

Při tréninku musíme mít vždy na paměti, že fyziologie psa se v mnohém liší od fyziologie lidské. Proto se nikdy nesmí při tréninku zapomenout na nebezpečí přehřátí psa. Pes se především ochlazuje vyplazeným jazykem. Zásadou je netrénovat přesáhne-li teplota 15 °C. V teplém období kontrolujeme teploměr a k tréninku využíváme časné ráno či večer. Před teplými slunečními paprsky ochrání dobře zelená lesní klenba. V tomto směru je podstatné dodržování pitného režimu. Zabezpečuje nejen dostatek vody, ale i vhodné množství minerálních látek.

Poprvé postroj navlékáme až těsně před tréninkem, klidně, bez rozčilování. Pes se musí na práci těšit.

Běžecké tréninkové metody:
1. Souvislý běh rovnoměrným tempem - "maratonský" běh. Běh volným tempem po dlouhou dobu v setrvalém stavu
2. Fartleh - "hra s rychlostí" = střídavý běh, souvislý běh v přírodě se změnami úsilí při běhu členitým terénem.
3. Intervalová metoda - pro nácvik běhu se psem asi nejméně vhodná. Běh v kratších úsecích, které jsou zdolávány různým úsilím, od malého až po maximální.

Kvalitní rozcvičení běžce:
1. Úvodní zahřátí - zrychlená chůze s přechodem do klusu
2. Uvolňovací gymnastika - protažení prsního svalu, uvolnění ramenních kloubů, zvýšení pohyblivosti páteře, protažení zadní, přední a vnitřní strany stehen a uvolnění kyčelních kloubů
3. Posilovací gymnastika - výbornou pomůckou jsou kliky, shyby, zvedání trupu nebo nohou v lehu na zádech či v lehu na břiše

Zní to možná tvrdě, ale pravidelnost a postupnost je při tréninku alfou a omegou úspěchu. Pokud jste delší čas ve svém životě nevěnovali běhu, měli byste před započetím tréninku canicrossu projít několikatýdenním "chodeckým programem", při němž zrychlenou chůzí denně urazíte několik kilometrů. Chůze je totiž základním stavebním kamenem běhu. Chodeckým programem si připravíte svaly, šlachy, ale hlavně klouby, stejně jako i svůj oběhový systém na zvýšenou běžeckou zátěž.

Jak často by se měl canicross trénovat?

Netrénovaným adeptům je možno v prvním měsíci kondičního tréninku doporučit frekvenci 2-3 krát týdně. Ve druhém měsíci již 3-4 týdně a později 5-6 týdně. Váš organismus se v důsledku pravidelného tréninku rychle zotaví.

Kritická tepová frekvence podle věku:
do 20 let 200
20-35 let 190
35-45 let 180
45-55 le 170
nad 55 let 160

Tréninková příprava závodníků CC

Takže obujte boty (pozor: na botách v žádném případě nešetřete!!!), vystrojte psa a vyrazte spolu do lesa, na polní cestu, do parku… Nebudete běhat osaměle. Běh s naším nejlepším přítelem nám rozkoš z pohybu přinejmenším zdvojnásobí :-)))

nahoru

Kontakt na CC kluby v Praze

Tanec se psem

I když se to tak nezdá, tato činnost patří opravdu mezi sporty. Dokonce v dnešní době mezi velmi oblíbené a poměrně populární. Nejedná se o tanec jako takový. Tanec se psem je směs cviků poslušnosti, krokových variací a různých otoček. To vše do rytmu hudby předvádí psovod se svým psem po určenou dobu (zpravidla jen několik minut) sestavu cviků, v rytmu doprovodné hudby.

Základy tohoto sportu byly položeny v Kanadě koncem 80. let cvičiteli psů zaměřující se na výcvik poslušnosti - tam nazývaný obedience. Začátkem 90. let se rozšířil do Evropy, USA a Anglie. Později byla založená světová organizace tance se psem - WCFO. Ta měla jako hlavní úkol stanovit přesná soutěžní pravidla a určit rozhodčí pro tento sport. V České republice se koná již několik soutěží v tanci se psem, z nichž nejvyšší je mistrovství republiky. Klub Tance se psem České republiky (KTP ČR) vypracoval soutěžní řád a pravidla, podle kterých se závody u nás pořádají. Nejčastěji se můžeme setkat s tímto sportem na téměř všech větších výstavách v podobě atraktivních ukázek.

Výkony soutěžících hodnotí vždy tříčlenná porota, která uděluje body za umělecký dojem, ochotu psa a provedení povinných prvků. Povinných prvků je celkem pět. Tyto povinné prvky jsou vhodné pro každé plemeno i křížence. Jsou sestaveny tak, aby vyhovovaly fyzickým možnostem všech psů i handlerů.